Rubriky
Chcaní

Ročenka III

Tento díl malinko vybočuje z mého zaběhnutého standardu, ale to vám asi došlo podle zařazení do jiné kategorie. Nicméně nejde o nic extrémního, takže směle do toho a těším se na komentáře Polonahá Erika seděla na učitelském stole. Kousek od ní stála Jana s vytřeštěnýma očima jako reakcí na Eriččino přání, aby jí doprovodila na záchod. Erika na její otázku, zda chce jít takhle ven ze třídy odpověděla: „No nechci, ale moje tělo začíná být docela neodbytné. Navíc bych si možná měla zkusit zvyknout na tenhle můj nešťastný stav, který mě čeká po zbytek týdne,“ odpověděla trochu nervozně Erika. „Tak dobře, půjdu s tebou,“ souhlasila Jana doufajíc, že až přijde řada na ní, nebude v tom sama. Erika se zhluboka nadechla a seskočila ze stolu. Tímto pohybem opět připoutala pozornost většiny lpost_titleí ve třídě. Na to, že byla přestávka, tak bylo najednou nezvyklé ticho a Erika skoro cítila všechny ty pohledy na svém těle. Nečekala raději na nějaké reakce a za doprovodu kamarádky Jany se vydala ke dveřím. Pomalu je otevřela a opatrně vykoukla ven. Jak se dalo očekávat, škola se nijak nezastavila kvůli této malé změně a chodba byla plná různých studentů. Dokonce před jejích třídou se zdálo, že je hlouček nějaký větší. Erika opět dostala strach a dveře zavřela. „Tohle nikdy nedokážu.“, projevila tiše svoje obavy opodál stojící Janě. Otočila se zpět do třídy a vpost_titleěla několik očí, které jí sledovaly. Nikdo z nich se však neodvážil s ní promluvit. Nejspíš i pro ně to bylo poměrně nezvyklé a nevěděli jak by měli reagovat. Zajisté určitou roli sehrála i Eriky pověst ve třídě. Když jí došlo, že se většina dívá do jejího rozkroku, instinktivně se zakryla rukou. Zároveň menším tlakem do jejího klína tak mohla trochu oddálit potřebu se vyčůrat. V té chvíli jí napadlo, že se Horký zmiňoval pouze o zakrývání tou látkou, ne které seděla. Mohla by na záchod jít s rukou mezi nohama. Přesto se však zdráhala se takhle zesměšnit před celou školou. Přemýšlela takhle několik minut než si na hodinách všimla, že se blíží konec přestávky. Rozhodla se, že počká chvíli po zvonění, aby se uvolnila chodba a zkusí se rychle dostat na záchod, než přijde Horký. Konečně se rozezněl signál oznamující začátek hodiny a Erika čekala na svůj moment. Stále s jednou rukou v klíně vzala za kliku a otevřela dveře. V té chvíli se před ní objevil usměvavý Horký. „Kampak máš namířeno ? Snad nechceš z této důležité hodiny utéct ?“ zeptal se překvapeně profesor. Erika byla v šoku z jeho včasného příchodu. Zkusila nasadit trochu prosebný výraz a tiše řekla: „Prosím, potřebuju na záchod.“ Horkého usměvavý výraz se proměnil na lehce zamračený a zeptal se: „Proč jsi nešla o přestávce ?“ Erika se snažila pohledem směrem dolů naznačit, že styděla. Profesor se však tvářil, že nechápe a místo toho řekl: „Teď tě bohužel nemůžu pustit, máme příliš málo času. Jsi velká holka a snad to ještě vydržíš ne ?“ Erika se na moment soustředila na pocity v jejím klíně, kde se schylovalo k protržení hráze velké přehrady. Ublíženě se podívala na profesora a zakroutila hlavou na znamení záporné odpovědi. „Jestli je to opravdu tak akutní, tak můžeš jít, tamhle máš umyvadlo.“ řekl Horký. Erika ze samé radosti zcela ignorovala nelogickou poslední část věty a chtěla se protáhnout kolem profesora, který byl stále ve dveřích. Ten se na ní hned obořil: „Řekl jsem, ať použiješ umyvadlo, na cestu na záchod nemáme čas.“ Erika se na něj nechápavě podívala než pochopila význam jeho slov. Letmý pohled směrem k umyvadlu a představa, že by se do něj měla vyčůrat před celou třídou, jí vyděsila. Dokonce v sobě i dokázala potlačit nutkání k vykonání potřeby. Ve třídě bylo neuvěřitelné ticho, skoro jakoby tam nikdo nebyl. Každý už asi pochopil o co jde a čekali, jak na to bude Erika reagovat. Ta se jen podívala na profesora a řekla: „Myslím, že to ještě vydržím.“ Horkému se vrátil úsměv do tváře a odpověděl: „Výborně, tak pojď se mnou k tabuli. A tu ruku pryč z klína bych prosil.“ Erika neochotně znovu odkryla svůj rozkrok a následovala profesora pozvolným krokem k tabuli. Při chůzi se tlak v močovém měchýři opět vracel, ale následné myšlenky na umyvadlo prozatím tento problém potlačily. Horký se posadil ke stolu, podíval se na Eriku a začal mluvit: „Nuže na začátek hodiny mám pro tebe další úkol. Minulou hodinu jsi se prošla po třídě, aby si tě mohli lépe prohlédnout. Teď si to zopakuješ, ale k tomu navíc se u každé lavice zastavíš a roztáhneš si pysky na kundičce tak aby byl vpost_titleět tvůj poštěváček.“ Erika, která se soustředila na svůj problém v podbřišku, skoro profesora nevnímala. Jeho poslední slova jí však zcela probudily z transu když pochopila co po ní chce. Okamžitě si znovu zakryla svůj rozkrok, tentokrát pro jistotu oběma rukama a reagovala podrážděně: „To v žádném případě neudělám !“ Profesor neztratil ani kousek svého úsměvu a odpověděl s klpost_titleem: „Když to uděláš, pustím tě pak na záchod.“ To znovu Erice připomnělo její problém, který byl s každou minutou vážnější, a donutilo jí se zamyslet. Horký znovu promluvil: „Jen bych dodal, že brzy budou na cele škole k dispozici fotky, které jsi udělala minulou hodinu. Tedy nemáš se už za co stydět.“ Tento dodatek přpost_titleal rozhodující závaží na pomyslné váhy a Erika kývla. Bez dalších slov odkryla svůj rozkrok a vykročila směrem mezi spolužáky. Zastavila se před první lavicí, kde po překonání dřívějších obav se podívala na kluka, který tady seděl. Ten opětoval její oční kontakt, ale pak hned sklouzl pohledem do jejího rozkroku. Erika se zamyslela nad svojí žalostnou situací, ale věděla, že momentálně s tím nic moc nesvede. Přiblížila jednu ruku do jejího klína, velmi rychle rozevřela závojíčky svojí kundičky a stejně tak rychle je pustila. Chtěla už jít k další lavici když jí zarazil Horký: „Takhle tedy rozhodně ne. Rozevři si jí oběma rukama a zůstaň tak alespoň pět sekund.“ Opět pocítila silnou úzkost z této situace navíc umocněnou o nutkání se vyčůrat. Vzpomněla si na profesorův slib a rozhodla se bez řečí poslechnout, aby to už měla za sebou. A tak si za moment mohl první kluk prohlédnout detail její mladé kundičky. Těch pár sekund jí připadalo skoro jako věčnost. Přesto statečně sledovala výraz v obličeji jejího spolužáka. Bylo patrné jeho velké vzrušení což se jí potvrdilo v momentě kdy chlapcova ruka zmizela pod lavicí. Raději si ani nepředstavovala co se tam odehrává, ale sama začala pociťovat drobné vzrušení. Pak se však znovu ozval její problém v podbřišku a tak bez okolků pokračovala k další lavici, kde seděly dvě dívky. Obě odvrátily zrak od Eriky a rukama jí dávaly najevo, ať pokračuje dál, že na ní nejsou zvědavé. Erika se ohlédla na profesora a ten jen kývnul na znamení, že může jít dál. To jí vrátilo trochu naděje a doufala, že většina holek se zachová stejně, čímž to pro ní dřív skončí. Pokračovala pozvolna dál a s každou další lavicí jí méně trápil nějaký stud a naopak se čím dál více stupňovala potřeba močení. Neustálé roztahování kundičky spojené s chůzí tomu rozhodně nepomáhalo. Když byla zhruba v půlce třídy, bylo nutkání natolik silné, že pociťovala silnou nejistotu. Byla dokonce přesvědčená, že v této chvílí by už na ten záchod ani nedošla. Pak si vzpomněla na zmiňované umyvadlo, které v současné chvíli vypadalo jako mnohem menší zlo, než se počůrat uprostřed třídy. Pomalu se pohybovala směrem k první lavici v prostřední řadě. Nedokázala už uvažovat příliš logicky a chtěla okamžitě uposlechnout volání přírody. V momentě, kdy se začala přemisťovat k třetí řadě, se téměř v transu pomalu plížila k umyvadlu. Jediné co se jí honilo hlavou bylo, jak to udělá. Vždy čůrala v sedící poloze a tohle nikdy nezkoušela. Horký si ihned všiml, kam Erika směruje a nahlas jí poradil: „Pro lepší nasměrování proudu si opět roztáhni pysky.“ To byly poslední slova, která dokázala Erika ještě zachytit. Umyvadlo naštěstí nebylo příliš vysoko, přesto si musela stoupnout na špičky, aby měla kundičku akorát na okraji porcelánového zázraku. Rychle rozevřela závojíčky, jak jí poradil profesor. Za několik málo sekund vytryskl silný zlatavý pramínek a začal se roztékat po bílé ploše umyvadla. Studenti ve třídě šokovaně sledovali toto představení, někteří s výrazem odporu a zhnusení ve tváři, jiní naopak se zvědavostí a lehkým úsměvem. Erika ignorovala všechny kolem sebe, cítila pouze ohromnou úlevu v celém jejím těle. Zavřela oči a lehce zaklonila hlavu dozadu. V kombinaci s postojem na špičkách najednou ztratila balanc a musela udělat krok zpátky. To mělo samozřejmě za následek nasměrování proudu moči do míst pod umyvadlo. Ze třídy se rázem ozval výbuch smíchu. Ihned jí došlo co se děje a se zděšením otevřela oči. Okamžitě se vrátila na místo a obnovila svůj postoj na špičkách. Nyní už nechtěla riskovat a pečlivě sledovala zlatavý pramínek vytékající z jejího rozkroku. Prvotní tlak v podbřišku byl pryč a Erice pomalu docházelo co se děje. Nemohla uvěřit, že to opravdu udělala, ale rozhodně už teď nechtěla přestávat. Naopak se vracelo jisté vzrušení, které cítila před chvílí a musela si přiznat, že se jí to líbí. Dokonce zkusila trochu pohnout s rukama v klíně aby pramínek moči nasměrovala přímo do otvoru v umyvadle. To se jí po menších pokusech podařilo a celou třídou se rozléhal hlasitější zvuk tekoucí kapaliny. Nemělo to však dlouhého trvání a brzy začal proud ztrácet na síle než se proměnil v posledních par kapiček, které ulpěly na okraji umyvadla. Erika se instinktivně rozhlížela po toaletním papíru, kterým by se očistila. V tom se zpoza jejích zad ozval hlas Horkého: „Opláchni si jí vodou, jsi přece u umyvadla.“ I když jí to připadalo divné, poslechla a pustila vodu. Upravila její teplotu dokud nebyla příjemně vlažná a namočenou rukou se pohladila v rozkroku. Byl to zajímavý pocit, zvláště když jí došlo, že to dělá před celou třídou. Zopakovala to ještě asi desetkrát než očoudila, že je dostatečně čistá. Zastavila vodu a otočila se směrem k profesorovi. Na chloupkách v jejím klíně se lesknula značná vlhkost po této osobní očistě. Utírat se do ručníku jí připadalo hloupé a tak to neřešila. „Tak vpost_titleíš, že jsi to zvládla. Jen nezapomeň otřít tu loužičku pod umyvadlem.“ připomněl jí Horký. Erika si uvědomila svojí krátkou ztrátu rovnováhy a ohlédla se. Skutečně tam spatřila mokrý flek. Na téměř žluté podlaze to ani jako moč nevypadalo. Ohnula se, aby zvedla hadr ze země, čímž vystrčila na třídu svojí prdelku a kundičku. Sice jí to hned došlo, ale řekla si, že teď už je to stejně jedno, když víc jak půlka třídy vpost_titleěla téměř všechny detaily. Vzala tedy hadr a pomalu s ním otírala vytvořenou loužičku. Znovu se postavila a čekala na další pokyny od profesora jako poslušné štěňátko. „Ještě ti zbývá jedna řada tvých spolužáků, kterým jsi neukázala poštěváček, prosím pokračuj.“ Erika, nyní už opět při smyslech, se mohla rozhodnout jestli bude pokračovat. Na záchod už nepotřebovala, takže profesor neměl žádnou páku, kterou by jí donutil. Docela těžko si jí to připouštělo, ale cítila poměrně silné vzrušení z této situace a tak se rozhodla pokračovat. Profesor na tváři vytvořil šibalský úsměv a byl očivpost_titleně potěšen z jejího rozhodnutí. Erika si procházku poslední řadou daleko více užívala. Dokonce se usmívala a podrobně sledovala reakce kluků, kteří zírali na růžové detaily její kundičky. Brzy si všimla, že se blíží k předposlední lavici, kde seděl Jirka. Kluk, který se jí velmi líbil a se kterým trávila hodně času když ho doučovala. On se však nikdy o nic nepokusil a vždy jí bral jen jako nástroj pro lepší známky. Dokázal však natolik zaslepit její logické uvažování, že jí to bylo jedno a ochotně za něj dělala i domácí úkoly. V tento moment byla ráda, že jí tohle potkalo. Když mu teď ukáže kundičku, snad si jí konečně uvědomí jako ženu a bude s ní zacházet jinak. Došla k jeho lavici a usmála se na něj jak jen nejlépe uměla. Nemeškala a pomalu si rozevřela závojíčky. Dávala si záležet, aby vpost_titleěl opravdu všechno a rozhodně nepočítala žádné sekundy. Jeho reakce jí však poněkud ranila. Jeden krátký letmý pohled do jejího klína a pak jí rukou naznačil, aby pokračovala dál. Její naděje na lepší vztah s ním se rozplynuly jako pára nad hrncem. Snažila se s ním navázat oční kontakt, ale on jí zcela ignoroval. Smutně tedy pokračovala k poslední lavici, kde si zcela nezaujatě odstála svých pět sekund. Pak se pomalu vracela k profesorovi a přitom se znovu zkusila nahlédnout do Jirkových očí. Ten se na ní krátce podíval, ale neprojevil žádné další emoce. Nevěděla co si o tom má myslet, ale nedokázala se na něj zlobit. Jen doufala, že po ní brzy bude chtít pomoc s nějakým domácím úkolem