Milovaná

„ Zavři !“ syjk na mě Bobr, v obličeji červený. Přišel jsem, jak nejdřív to šlo , a přece pozdě. Už to začalo – divadlo o dvou hercích, bez šatnářky a bez vstupenek. Alena a Matouš, dva nenasytní milenci, a tříčlenná tlupa nezávislých pozorovatelů. Přitiskl jsem oko ke spáře mezi prkny. Ano, už to dělali. Dost mě to zklamalo. Když to dělají, není skoro nic vpost_titleět. Nejlepší je to na začátku, kdy se svlíknou a mazlí se spolu, a na konci, když je hotovo. Mezitím se válejí ve slámě a to není tolik zajímavé. Klátil se na ní a funěl jako cždycky, mlel zadkem a ona kvičela a držela mu. Každý pátek po škole to takhle dělávají. V pátek jezdí Alena z internátu a čká naněj v té stodole a Matouš jí ho tam chodí strkat mezi stehna. Bobr na to přišel první, co tam dělávají, a tak my se na ně chodíme dívat. A pak se před sebou navzájem stydfíme za vyboulené kalhoty. Potom si to môusím doôma udělat, taj je to palčivé, tolik to svědí. Dělám si to každý večer a každé ráno, a pres den na to alespoň myslím, jak by to bylo krásné, dělat to s Alenou. Ona už je v prvním ročníku na gymplu a má velká prsa a chlupy mezi nohama. Matouš by nás zabil , kdyby o nás věděl… „ Ticho, vole !“ On zrychlil a ona mu vycházela vstříc, měli to dobře nacvičené, ana vykřikla vždycky první a on hned po ní a vykloul a dodělal se rukou do slôámy. Někdy ho dodělala ona, občas ho bral do pusy, ale on jí pokaždé v nejlepším utekl a vystříkal se do slámy. Hned jak se vystŘíkal, tak už pro ní neměl oči, najednou strašně spěchal a zapínal si kalhoty a utíkal pryč. Ona se pak oblékala pomalu, růžová a vláčná, někdy se ještě hladila, někdy jsem odcházel se semenem v trenkách. Tak moc to na mě působilo. Když jsem ji občas potkal na ulici, styděl jsem se za ní, za to , co dělá s Matoušem , a že se na to chodím dívat. Styděl jsem se před ní za sebe, ale ona nevěděla proč , a měla ze mě srandu. On zrychlil a ona vykřikla a on jí utek a pouštěl to do slámy. A zničeho nic se otevřela vrata od té stodoly a Matoušův nevlastní otec – Aleny strýc, který se jmenoval taky Matouš a u kterého Matouš bydlel, protože neměl rodiče, je uvpost_titleěl oblíkat se. My se přikrčili strachem, jak nahlas zařval. „ Tak s ní se taháš, mizero !“ křičel na něj a chtěl ho fackovat jako vždycky. Ale mladý Matouš už byl dávno pryč, věděl, co by přišlo. A uměl běhat. Alena zůstala sedět na slámě, na sobě kabátek, jinak nic, ani necekla. A bála se. Bála se ještě víc než my, protože o nás se zatím nevěděl. „Aleno, jestli se něco stane,“ zuřil na ni. Stál nad ní jako dráb, byla proti němu maličká a křehká. „ Nestane, „ ujišťovala ho překotně.“ Nemůže se nic stát.“ „ A co s tím jako…Matouš už je chlap, Aleno, a ty nemáš ani šestnáct ! No tak kam to dával ?!“ „ Do slámy. My víme, jak se to dělá, aby nebylo děcko.“ Nejraději bych ho v té chvíli uškrtil, jak mi jí bylo líto. „ Tak vy víte. Hlavně, že víte, jak strkat. To se pak stane rychle, že se zapomene. Takový kluk. Nikdy na nic nedává pozor, pacholek ! No, kdo by řekl, že zrovna s tebou. Takový utřinos.“ „ Neříkejto to našim, strýčku. Prosím vás.“ „ Neříkejte, neříkejte,“ opičil se po ní. „ A až bude děcko, co potom ? Matouše čeká vojna a tebe ještě dva roky školy. Tvůj táta mě přerazí s váma a já budu kolíbat, ne ? Půjdeš to utopit ?“ „ Nebude, prosí. Neříkejte…“ „ Tak koukej, já to nikomu říkat nebudu. Ale ty taky ne, jasné ? Hlavně Matoušovi nic nebudeš říkat.“ Hlas měl najednou chraptivý a nebezpečně tichý. Pochopila všechno mnohem dříve než my. Kalhoty se mu svezly na kotníky. „ Tohle nemůžete, strýčku, vždyť jsme rodina. „ zavzlykala. Ještě stále se dalo něco udělat, kopnout do stěny nebo tak něco, vyplašit ho. Nedokázal jsem se ani nadechnout. „ A Matouš není rodina ? „ „ Je, ale nevlastní.“ zapištěla. „ A …a….tohle nepůjde, „ vrtěla plačlivě hlavou, když spatřila jeho přirození. „ Jste tak veliký. Já se vás bojím.“ Měl bílý zadek porostlý chlupy a mezi stehny obrovský vak a nad ním stál strašlivý, veliký ocas. Klekl před ní a roztáhl jí stehna a podíval se jí do chlupatiny. „ Nic se neboj, jak vpost_titleím, tak jak do tebe pěkně jde. Jen se ke mě přitlač. To je ono! Bože , Alenko jsi šikovná žába. Žádný velký ! Akorát . Máš ho v sobě až po koule. Podívej , že je v tobě celý. Moc hezky nám to pasuje. Jen si mě pěkně drž a strkej. Co pořád jenom s tím troubou…“ To už Alena vůbec nevzlykala. Držela se pevně rezavého zadku, plná stehna rozhozená do nemožnôého úhlu, a smýkala sebou v té slámě. „ Ty říkáš, že je veliký, jó ? No, jen koukni, co s ním děláš… jak to děláš…Jen se na to dívej , sama to děláš. Nejradši bys mi ho utrhla , viď ?“ Měla oči doširoka otevřené a opravdu ho předcházela a sama se němu přirážela břichem. Teď bych ji nejraději uškrtil. „ Moc hezky přirážíš, Alenko. Líbí se ti to, chutná ti , co ? „ Nevím, proč se tak pitomě ptal. „ No řekni, líbí se ti tak veliký ocas ? Áhh, přirážej ještě ! Líbí se ti ?“ „ Líbí, strýčku, líbí.!“ Sotva slyšitelně šeptala Alena, ale o to usilovněji přirážejíc svou kundičku na strýcův mohutný nabiják. „ Strýčku…já už…já už….“ Dýchala nahlas a šíleně rychle, a potom najednou vypískla, jak jsme ji předtím nikdy neslyšeli. Já ji chtěl chránit, a jí se to líbí ! „ Jen si udělej náladu, holčičko. Já ti neuteču. Jezdi znovu, takové jako ty to potřebují vícekrát. Strejda ti vyhoví. Sáhni si na váček , Alenko. Táák, to je ono. Ne tak silně, nejradši bys mi ho utrhla , viď ?“ Teď ti trochu pocucám kozy, máš je sakra parádní na svůj věk. Hned budeš zase pískat jako myška.“ Mlaskavě jí cucal kozy a masíroval široký přirážející plný zadeček a brzy znovu vypískla. A on už taky rudl. „ Ven, Alenko ! Rychle ven! Drž mi ho , sakra. Hergot, pojď blíž. Strč si ho do pusy! Takhle se to dělá, ne do slámy. No tak, drž! Ááá..!“ Myslel jsem si , že jí roztrhne ústa, ale nacpal do nich celou tu velkou hlavičku a ještě pořádný kus. Alena si ho držela v ústech oběma rukama, pevně přisátá, vážně ji nikdo nenutil. A on jí neutekl jako mladý Matouš , a dodělal se. „ Jenom cucej, Alenko, cucej. No, ještě, pořád pouštím, to je ono ! Ještě vydrž !“ Nevydržela, zakuckala se a vyplivla ho z pusy. Už mu jen odkapávala, ale držela ho pevně v ruce pořád tvrdý a naběhlý a ze stále rozevřených úst jí vytékalo sperma na bradu a v dlouhých provazcích pak mazi prsa a na břicho… „ Alenko,“ chraptěl starý Matouš, „ Alenko, to bylo moc pěkné. Řekni, že bylo.“ „Ano, strýčku,bylo to…moc hezký.“ sotva popadala dech a rty se jí lepily k sobě. Otřela si ústa hřebetem ruky a olízla rty jazykem a jemné říhla „ Já to ještě nikdy takhle…ještě bych strýčku …“ „ Ale to víš, že jo, miláčku, pěkně si zase lehni na záda, dej strýčkovi nohy na ramena, táák to je ono a strýček ti to ještě jednou udělá.“ Nasadil svoji velikou uslintanou kládu Alene mezi nohy a zajel. Alena vykřikla a hned začala přirážet na strýcůj ohon. Sténala přitom, držela se za ten zrzavý zadek a strýc ho do ní pral až z ní trčel jen ten veliký vak. Alena ještě třikrát vypískla, než z ní starý Matouš konečně vytáhl mokrý ocas s fialovou lesklou hlavičkou. Poučená Alena se na na něj vrhla vzala do úst a vycucávala až se strýc prohýbal. Tentokrát stačila spolykat všechno a ještě mu tu velikou kládu olízala až po vejce. Spokojený strýc Matouš jen chrochtal blahem. „ Tak co ,ještě se ti vpost_titleí veliký ? Co říkáš, je veliký ?“ „ Je , drahý strýčku, ale takový jsem v sobě ještě..nikdy.“ „ No, když ho budeš chtít, Alenko, tak ho můžeš mít kdykoliv. Už si na něj dost velká. A klpost_titleně můžeš i s Matoušem, jestli se máte rádi, jen si musíte dát pozor.“ No a občas se taky u nás klpost_titleně zastav , Alenko, vždyť jsem přece tvůj strejda.“ „ Ano, strýčku, přijdu ráda.“ Potom se oba oblékli. Počkali jsme , až oba odejdnou , nejdřív starý Matouš s pohvizdováním a ona až několik minut po něm. Ona s roztřesenýma nohama a nevěřícně si stále sahajíci do úst , a mezi nohy, ona, kterou jsem miloval. Šel jsem domů jak zpráskaný pes, v hlavě zmatek a v kalhotách zasychající sperma. K ránu se mi o ní zdálo, o její puse a mojí šťávě v ní, a zase ty fleky na prostěradle. Alena dostudovala a Matouše nevzali na vojnu pro plochý nohy, nebo co. A byla svadba a taky to děcko přišlo. Bydlí spolu všichni tři, to víte, že se ledasco povídá, ale každému takovému dám hned přes čumák. Nikdy ji nepřestanu mít rád